Není placka jako placka

Snad každého při slově placka napadne placka bramborová anebo bramborák. Rybáři, kteří přes zimu odkládají pruty a spíše listují v rybářských příručkách, si možná vzpomenou, že takhle pojmenovali naši předkové sleďovité ryby z rodu Alosa, které ještě koncem 19. století pronikaly při třecích migracích z moře Labem až do Čech a pak někdy i proti proudu větších přítoků, třeba Vltavy. Svědčí o tom i historické záznamy, podle nichž byly tyto ryby nabízeny od dubna do července na pražských tržištích. Bohužel, ichtyologové dnes hodnotí ryby z rodu Alosa, u nás jako vymizelé.

Placky dostaly své jméno podle protáhlého, z boků silně stlačeného těla. Na bocích jim chybí postranní čára. Typickým znakem je na břiše kýl ze zvláštních křídlovitých šupin, vytvářejících pilovitou hranu. Šupiny mají placky stříbřitě lesklé, snadno opadavé. Středem silně vykrojené ocasní ploutve vybíhají dvě šupinatá pole, téměř až ke konci ploutve. Před očima i za nimi se nacházejí záhyby s tzv. tukovými víčky, které zřejmě chrání zrak při rychlém plavání při tahu proti proudu řek.
Na území Čech byly v minulosti při reprodukčních migracích loveny dva druhy těchto mořských ryb. Větším druhem byla placka pomořanská (Alosa alosa), přezdívanápomořanka. Dorůstala do délky 60 – 80 cm a hmotnosti 2,7 – 4 kg. Placka skvrnitá (Alosa fallax), známá i jako placka finta, byla subtilnější, mívala 35 – 50 cm a hmotnost 1,5 kg.

Placka pomořanská žije i dnes v pobřežních vodách od severního Norska až ke Kanárským ostrovům, v malé části Baltského moře i v západní části moře Středozemního. Placka skvrnitá zasahuje na severu k Islandu a ze Středomoří pronikla i do Černého moře. Jde o ryby žijící v mělkých vodách pobřežního šelfu, kde se živí planktonem a menšími korýši.
Připlují? Po zprůchodnění příčných staveb na Labi by se mohl při migracích některý ze dvou druhů placek žijících v Severním moři probojovat spolu s lososy proti proudu až na naše území, což by způsobilo nemalou radost našim ichtyologům.